Folimanka Blues

SVĚTOVÉ TURNÉ

17.09.2017
Mělnické vinobraní
Mělník

20.12.2017
Na slamníku
Praha - Bubeneč

28.02.2018
Vagon
Praha - Národní třída

POSLEDNÍ KŠEFT

The Plitse! (fotografie)

NAŠI PARTNEŘI

Magister Kelley

První Pivní Tramway

Harfa - Hudební nástroje

Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha





O KAPELE



Folimanka Blues, to je odvázaný bigbít i pořádné drama s kusem pohnuté dvacetileté historie. Je to kapela velkých vášní i velké srandy, kapela, která voní slzami a smrdí potem. A obojí je pravé, slzy i pot. Kapela hraje o opravdovém životě, jak ho známe. O pivu a hospodách, o ženských, které nás tolik těší i tolik trápí, o beznaději, o romantice i cynismu. O pocitech chlapa, kterému už dávno není dvacet a který ví, že není čas na pitomé pózy...

A jak to vzniklo? Vlastně náhodou. V roce 1993 se Ladislav Jakl rozhodl udělat větší muzikantskou akci, kde by shrnul své životní hudební aktivity. Akce se pod názvem Rockový účet vyvedla skvěle, ve velkém sále Dopravních podniků 14. května 1993 zahrál Láďa s kapelami Etal a Hokr a jako hosté vystoupili i třeba Vladimír Mišík a Michal Prokop. Těsně před koncertem ale přišel Ríša Kříž - mnohaletý Láďův kytarista - s nápadem, že by účtování mělo obsahovat i staré Láďovy hospodské písničky z přelomu 70. a 80. let. Ríša (v květnu roku 2006 odešel hrát nebeské jam-session) přivedl kolegu z jazzových kapel, ostříleného pianistu všech žánrů Robbyho Černého, s Láďou dali pár zkoušek a na onom Rockovém účtu s hostujícím bubeníkem Zdeňkem Cimmermanem (původně z Etalu) společně zahráli. A ono se to líbilo.

No, a když už si dali tu práci s nacvičením písniček jen pro ten jeden koncert, řekli si, že občas zahrajou i jinde. Zahráli jeden koncertík pod názvem L. J. a Černý kříž a pak přišel 28. prosinec 1993 a koncert v Gagu v Paláci Metro. Dramaturg klubu chtěl vědět, co má napsat na plakáty. Bylo zrovna páteční ráno po obvyklém čtvrtku v hospodě U Folimanky (dnes zvané Magister Kelley) a Láďu nenapadlo říct nic jiného než: Folimanka Blues. A kapela definitivně vznikla.

První tři roky přešlapovala, hrála např. Pod Královskou oborou - i v poloakustické podobě, u bubnů se občas mihl Ivoš, za kontrabasem párkrát Karel. Pak se za bubny vrátil Zdeněk. V červnu roku 1996 odešel iniciátor vzniku kapely Ríša a nahradil ho Honza Chalupský. S ním přišel i basák Jarda Kestřánek. Od té doby se kapela rozjela, absolvovala dodnes přes 500 koncertů po asi osmdesáti místech celé republiky, zajela i do Rakouska, Polska, Německa či na Slovensko a jednou dokonce zaletěla i do New Yorku.

F. B. vydala postupně čtyři CD a užila si spousty krásných a vypečených akcí. Jardu u basy vystřídali Robert Mader, toho Pepa Botek a nakonec zůstal Hadži Hrkal. Každý z muzikantů přinesl vlastní hudební zkušenost i osobitou náturu. Do repertoáru přibývaly jak staré exhumované písničky, tak i nové v podobném nebo ještě tvrdším stylu. Kapela měla vždycky ráda kolísání mezi bigbítovým skotačivým kraválem, který zvedne na nohy každou správnou hospodu, a dramatickými expresívními silnými písněmi, jaké se poslouchají pozorně i v klubech pro fajnšmekry. Nejvíc skvělých večerů si F. B. užila v Plzni, ve Strakonicích, v Kutné Hoře, ve Vrchlabí, v Ústí nad Labem, v Chebu, ale taky v Libverdě, v Brně, v Ostravě a všudemožně jinde. Za vzpomínku stojí skvělá soustředění ve Svojetíně, na Povydří, v Kutné Hoře, ve Střelských Hošticích a v Českém Krumlově. A nebo velký mejdan k pátému výročí kapely v Černém koníčku, kde se tísnilo pětset fandů a fernet tekl proudem. O to větší byly desáté narozeniny v Lucerna Music Baru, ještě větší patnácté v Retro Music Hallu a stejně parádní dvacáté v paláci Akropolis. I do televize F. B. pronikla a obrazovka ani nepraskla, když vysílali třeba koncert F. B. z brněnské Staré pekárny nebo z velkého benefičního koncertu v Aréně Sazka.

Na začátku roku 2005 přišla strašná rána. Bubeník Zdeněk zemřel na mozkovou mrtvici a kapela se odmlčela. Vůbec nebylo jisté, jestli v sobě najde sílu pokračovat, nakonec se ale zvedla a už s bubeníkem Karlem Jenčíkem se mezi své fandy vrátila. Mezi fandy, kteří kapelu věrně doprovázeli po všech koutech česka, ať už je svou muzikou a náladou oslovila kdekoli. V září roku 2009 přišel na post bubeníka Pavel Pečenka z Kutné Hory, po něm za bubny řádil Mirek Lahoda z Hořovic, kterého pak vystřídal Martin Tvaroh z Českého Krumlova.

V srpnu 2010 vážně onemocněl pianista Robby. Bylo ale jasné, že mu jde o život. I z toho důvodu vlezla Folimanka Blues začátkem roku 2011 do studia SQS Jiřího Stivína ve Všenorech a natočila nové CD. Jejího vydání se ale Robby už nedožil. Kapela pak odehrála nasmlouvané koncerty a zase se zastavila. Koncem roku 2011 se ale rozhodla vrátit se opět na pódia a natočené album vydat. Vrátila se comebackem s novým pianistou Zdeňkem Vlčem a nakopnutím nového CD Krajina po bitvě. V průběhu roku 2012 Vlče vystřídal Pavel Beníšek a po něm přišel Pavel Jiroušek.

Tragédiím ale nebyl konec. V prosinci 2012 náhle umřel kytarista Honza Chalupský. I téhle rány se ale kapela zvedla a na jeho místo přišel Eugen Pál Balász až z daleké slovenské Rožňavy.

A kapela žije dál. Protože bigbít musí žít. A protože Zdeněk Cimmerman, Ríša Kříž, Robby Černý a Honza Chalupský určitě shora kontrolujou, jestli se ti dole neflákají.

 


Hlavní strana | Diskografie | Galerie | Texty | Poslední kšeft | Diskuze | Ke stažení | O kapele | Světové turné | Kontakt | Napsali o nás Podpořte nás

© Copyright 2006 - 2017 Folimanka Blues